Mohli bysme se domnívat, že historie parfémů sahá do doby relativně nedávné, ale pravdou je, že parfémy se vyrábějí již tisíce let. Pravděpodobně se parfémy vyráběly a používaly již před vznikem písma, tedy více než 5 tisíc let před nl. Na toto téma existuje řada hypotéz, leč důkazy se samozřejmě nedochovaly. V Indii se však našlo destilační zařízení, které podle vědců pravděpodobně sloužilo k přípravě vonných vod a jeho stáří se odhaduje právě na 5 tisíc let. První zmínky o parfémech pochází již z doby 4 tis. let před nl. V roce 2750 před nl byly nalezeny Mezopotánské hliněné tabulky, na kterých byly klínovým písmem zaznamenány vonné látky používané k výrobě vonných olejů a mastí. Vonné látky se často používali jako oběti bohům a při obřadech v chrámech.
Parfémy a vonné masti byly také hojně využívané v Indii. Každý indický bůh měl svoji vůní, čím výšší božstvo, tím vzácnější rostlina mu byla zasvětcena. Indové používali vonné masti k léčebným ale i kosmetickým účelům, např. v Kámasútře se doporučuje potřít tělo vonnými oleji pro zvýšení erotické přitažlivosti.
Parfémy a kosmetiku také v hojné míře využívali ve starém Egyptě. Extrahovali vonné látky v oleji a tuku a používali je jako parfémy, ale také k balzamování. Postupy tradičních metod extrakce vonných látek se dochovali na několika papyrech a mnoho egyptských dílen extrahuje parfémy, jak alespoň tvrdí, podle těchto tradičních starověkých receptur.
Ve starém Řecku dosáhly parfémy obliby, jako nikde jinde. Řekové si voněli celá těla, každou část jinou vůní. Např. paže měly vonět mátou, vlasy a řasy majoránkou, krk a hruď po fialkách, na kolena se používal výluh z rozdrcené mateřídoušky atd. Starořecké hostiny byly také bohaté na používání parfémů. Sloužící parfémy rozprašovali na hosty ze zlatých flakónů. V místnostech, kde probíhala hostina létali holubi namočení ve vonných vodách. Psům se namáčely tlapky do vonných olejů, aby za sebou zanechávali vonící stopy. Také zdi a domy si lidé poprašovali parfémy. Ve starověkém Řecku se také objevily první značkové kosmetické výrobky. V Athénách jistý Megallos vyráběl vonné směsi a prodával je pod značkou Megallium.
Také ve staré Číně používali parfémy a vonné látky, i kyž nevoněli přímo sebe ale spíše své okolí. Parfémovali především své vyhlášené čaje nebo i tuž na psaní a malování. Nábytek pak vyráběli z vonných dřev, aby voněl sám o sobě.
Evropa byla v tomto směru velmi pozadu. Znalost výroby parfémů se do evropy dostala až ve 14. století díky muslimským vlivům a díky převzetím znalostí starých Římanů. V době renesance byly parfémy používány zejména členy královské rodiny a bohatými, aby zamaskovali tělesné pachy plynoucí z tehdejších hygienických zvyklostí. Západní voňavkářský průmysl vděčí za svůj vznik zčásti také této klientele. V 18. století se ve francouzské oblasti Grasse pěstovaly aromatické byliny jako suroviny pro rostoucí parfémový průmysl, vznikali první obchody s parfémy. Dodneška je Francie centrem evropského parfémového designu a obchodu. V 19. století pak nastoupila průmyslová výroba na plné obrátky a to už je doba, jak parfémy známe i dnes.